Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 26.04.2017 17:03:35 

ÁJEČÍ STRÁNKY :o)

Nejen o retrívrech ...
Nejen o retrívrech ......
 
 

Dysplazie

Dysplazie kyčelních kloubů, stejně jako dysplazie loketních kloubů, je dedičně podmíněný chybný vývoj kloubů, kterým jsou postiženy psi i fenky bez rozdílu věku a pohlaví. Štěňata se rodí se zdravými klouby a to, jestli dysplazie vznikne, závisí na genetické výbavě každého jedince a faktorech vnějšího prostředí.

Dysplazie loketního kloubu
Dysplazie loketního kloubu - DLK - je souhrnné označení několika nemocí vedoucích k poruchám souběžnosti kloubních ploch pažní, vřetenní a loketní kosti, častěji označováno jako artróza loketního kloubu.

Mezi formy DLK řadíme nestejnoměrný růst předloketních kostí, ulomení korunkového výběžku na vnitřní straně loketní kosti, nespojení háčkového výběžku s loketní kostí a osteochondróza vnitřního kondylu pažní kosti. Jednotlivá onemocnění se mohou vyskytovat samostatně nebo může dojít i k jejich kombinaci.

Onemocněním trpí hlavně velká a obří plemena, avšak u jiných plemen tuto nemoc, stejně jako DKK nelze vyloučit.

Dysplazie kyčelního kloubu

Dysplazie kyčelního kloubu - označovaná také jako DKK - je bolestivé onemocnění, kdy dochází k oslabování kyčelního kloubu, vzniku artrózy a postupnému zhoršování pohyblivosti psa.
Na vzniku dysplazie se dědivost podílí mezi 20 % až 60 % v závislosti na plemeni, zbytek vytvářejí vnější vlivy, a to zejména výživou a tendencí k rychlému růstu.
Kyčelní kloub tvoří ohnisko přenosu síly z pánevních končetin na tělo psa, a proto má pro pohyb psa základní význam. Při dysplazii kloubní hlavice nesedí správně do kloubní jamky (je v jamce usazena volně) a následkem toho je narušena harmonie pohybu kloubu. Důsledkem je nadměrné opotřebení kloubu. Většinou bývají postiženy oba klouby. Dysplazie kyčelních kloubů se vyskytuje v několika stupních, při nejtěžším stupni bývá kloub zcela mimo kloubní jamku.

Dědičné a vnější faktory působící na dysplazii
Polygenní dědičnost :

Termín, který se používá, když u dysplazie kyčelního kloubu jde o dědičně podmíněný znak, na jehož stupni se podílí celá řada genů.

Pravděpodobnost, že se u štěňat projeví dysplazie, je u každého štěněte jiná. Především záleží na rodičích jestli měli dysplazii nebo ne.
Dva negativní jedinci - v průměru 26% (16 - 43 %) pravděpodobnost, že potomek bude mít dysplazii.
Jeden pozitivní, druhý negativní - v průměru 48 % (25 - 62 %) pravděpodobnost
Oba pozitivní rodiče - v průměru 77 % (46 - 93 %) pravděpodobnost

Vnější faktory:

Z celé řady vnějších faktorů, které na utváření a vývoj dysplazie působí, jsou nejdůležitější pohyb a strava.
Pohyb - nadměrné tělesné zatížení během růstu psa s dědičnými vlohami lze považovat za faktor napomáhající ke vzniku tohoto onemocnění. Podstatný vliv má také povrch, na kterém se pes pohybuje první rok života. Z tohoto důvodu pes nemá běhat a pobývat po betonu, silnicích a jiných zpevněných plochách, ale měl by být na měkkém, pružném povrchu. Do 6 měsíců minimálně by měl být také omezen běh u kola a velmi intenzivní trénink.
Strava - nekvalitní strava nevhodná pro štěňata je nejčastějším spouštěčem vzniku dysplazie. Často obsahu nadměrné nebo nedostatečné dávky minerálů, především vápníku. Obsah vápníku a fosforu v potravě musí být ve správném poměru. Určitou roli ve vzniku dysplazie v potravě hraje také poměr sodíku, draslíku, chloridu a elektrolytů. Na vývoj kostry mají nejdůležitější vliv vitamíny A a D, jejichž poměr by se v potravě neměl odchylovat od normy. Dodávané energie v potravě by také nemělo být hodně.

Výskyt dysplazie také ovlivňuje výška a váha psa. Riziko výskytu DKK u obřích plemen je 50x vyšší a u velkých plemen 20x vyšší než u malých a středních plemen.
U psů s nadváhou jsou nadměrně zatěžovány kloubu, což do jisté míry vede také ke vzniku DKK a DKL.


Funkce kloubů
Kyčelní a loketní klouby mají v rámci pohybového aparátu 2 základní funkce - nosnou (jako nosič těla) a pohybovou (umožňující pohyb). Podíl hrudních a pánevních končetin na těchto funkcích je rozdílný.
Hrudní končetiny jsou zaúhlené o něco méně (úhel mezi kostmi je cca 180 stupňů), protože plní hlavně nosnou funkci. Nesou podle plemene 60 - 80 % tělesné hmotnosti. Pánevní končetiny plní hlavně pohybovou funkci a nesou tedy mezi 20 - 40 % hmotnosti.
"Při pohybu vpřed je většina síly přenášena přes kyčelní klouby, obratle a pánev do těžiště v přední části těla. Síly, které na kyčelní kloub působí při skoku nebo rychlém startu jsou  nepoměrně vyšší  než při stání a mohou dosahovat až šestinásobku hmotnosti zvířete," popisuje MVDr. Pavla Hyclová.

Příznaky onemocnění
Příznaky onemocnění dysplazií jsou velmi pestré. Avšak dysplazií může trpět i pes, který se žádnými klinickými příznaky neprojevuje.
Pokud si však nejste jistí a pes některý z příznaků vykazuje, bude lepší se psem zajet k veterináři.

Nejčastější příznaky u DKK (velmi podobné jsou i u DLK):

kulhání,
obtížné vstávání,
potíže při chůzi do schodů,
současné odrážení se oběmi pánevními končetinami,
potíže při prvních krocích,
rychlá únava,
nechuť k pohybu a ke hře,
neochota skákat,
potíže po těžší zátěži.


Posouzení - jak veterinář zjistí dysplazii

Objektivní posouzení dysplazie lze provést je rentgenologickým vyšetřením, proto vždy, když máte podezření na dysplazii u svého psa, musíte k veterináři se psem přijít.
Veterinář bude chtít nejdříve vidět, jak váš pes chodí, běhá, vstává. Bude pohybovat nohama aby posoudil jaká je maximální možnost pohybu a bolestivost při některých pozicích.
Rentgenologické vyšetření se provádí nejdříve zhruba v měsíci, kdy pes dosáhne 1.roku.
Posouzení ve věku 4. - 11. měsíce není možná, protože u cca 20 % testovaných zvířat se dysplazie ještě může změnit. A to buď k horšímu nebo k lepšímu.
Minimální věk pro posouzení snímků na vyhodnocení dysplazie je 12, 18 nebo 24 měsíců, podle plemene a požadavků chovatelského klubu. Vyšší věk platí zejména pro psy velkého a obřího vzrůstu.
Protože rentgeny většinou provádí veterinář ve specializované vaničce a klouby psa jsou pro správné zhotovení rentgenů (především kyčelních kloubů) nepřirozeně nataženy a vytočeny, je nutná sedace psa.
Na snímku se hodnotí tvar hlavice, její hloubka, symetrie kloubní štěrbiny, degenerativní změny a Norberg-Olssonův úhel.

Pro jednotné posouzení rentgenových snímků byla zavedena centrální místa pro vyhodnocení DKK a DLK, která vyhodnocují snímky podle jednotlivých kriterií.


Stupně

Stupeň DKK    Popis
A    Negativní, bez příznaků dysplazie
B    Hraniční dysplazie, přechodný stupeň
C    Mírná dysplazie, mírná artróza
D Střední dysplazie, okraj jamky oploštělý nebo zřetelné příznaky artrózy
E   Těžká dysplazie, výrazné změny v kyčelním kloubu, deformace hlavice, další příznaky artrózy


Dysplazie kyčelních kloubů se hodnotní sedmi parametry, každý počtem bodů od 0 do 4. Po vyhodnocení se body sečtou.
Stupeň A = 0 - 2 body (zdravý kloub),
B = 3 - 7 bodů (přechodná forma),
C = 8 - 14 bodů (nízký stupeň dysplazie),
D = 15 - 21 bodů (střední stupeň),
E = 22 - 28 bodů (vysoký stupeň dysplazie).


Stupeň DLK    Popis
0    normální loketní kloub bez abnormalit
1    mírná artróza, formace osteofytů, které nejsou širší než 2 mm, skleróza subchondriální kosti, inkongruence kloubních ploch
2    střední artróza, formace osteofytů od 2 - 5 mm
3    těžká artróza, osteofyty širší než 5 mm, zřejmá fragmentace processus koronoideus, izolovaný processus ankoneus. Psi, kteří byli léčeni chirurgicky pro vývojové vady loketního kloubu, by měli být posouzeni jako stupeň 3



Léčba a operace
Existuje několik metod léčby, které mohou ulevit psovi od bolestí a vrátit mu pohyb.

Léčba:
Nejprve by pes měl zhubnout, pokud je to potřeba. Dalšími možnostmi je ulevit psovi od bolesti protizánětlivými léky a přizpůsobit zátěž zdravotnímu stavu - pohyb ale musí být pravidelný. Nejlepší formou pohybu pro takové psy je plavání, které udržuje svaly v kondici, a nezatěžuje nemocný kloub psa.
Obvykle pes s protizánětlivými léky musí brát i léky na podporu růstu kloubů a chrupavek.
Léky pes musí brát přesně podle pokynů lékaře a vždy ve stejnou dobu.

Pokud tato léčba selže, nebo je již na takovou léčbu pozdě, v úvahu přichází operativní způsob léčby. Existuje několik druhů operací, přičemž každá z nich je šitá přímo na určitý problém.  

Až bude mít pes vhodný věk pro první rentgen k posouzení dysplazie, raději si jej nechte udělat, než po pár letech zjistit že váš pes má těžkou dysplazii, s jejíž léčbou jste mohli začít už v roce, kdy byl možný první rentgen.
Je třeba problémům předcházet, než je pak "jen" řešit.

Informace čerpány z:
www.vetcentrum.cz
www.nsdtr.cz
 
                                

Normální kyčelní klouby na rentgenovém snímku (Tellhem, Giessen). Kulatá hlavice stehenní je přesně usazena v hluboké, dobře vyvinuté kloubní jamce.
 
 
                                

Těžce dysplatické kyčelní klouby na rentgenovém snímku. Tvar kloubní hlavice není kulatý           a plochá kloubní jamka ho jen špatně zakrývá.

TOPlist